Bludy Jaroslava Čejky

Neotvírám blogy, u nichž je zakázána diskuse. Výjimečně jsem tuto zásadu porušil u článku "Řidičáky pro voliče nebo pro politiky?".Jaroslav Čejka v něm rozvinul téma blogu V. Valíkové, pod nímž jsem reagoval jedním příspěvkem.

Paní Valíková se pohoršila ve svém textu nad výrokem známé herečky, která někde prohlásila, že by voliči měli získávat oprávnění k volbám podobné řidičákům. Zatím jsem neměl příležitost setkat se s někým, kdo by takovéto prohlášení vzal vážně doslova a nepostřehl, že jde o vyjádření zklámání a údivu nad situací, kdy mnozí voliči věří báchorkám jednoho prolhaného politika a jeho podomků.

Nicméně její článek inspiroval pana Jaroslava Čejku k úvaze, že o zmíněný "řidičák" by měli spíše usilovat politici, a to formou různých testů včetně psychologického. Nezmínil se, kdo by tvořil komisi, která by o udělení řidičáku rozhodovala, ani jak by taková komise mohla vzniknout. Tomu se divit nemůžeme, celá myšlenka je nesmyslná, pokud se chceme pohybovat v demokratickém prostředí, pokud je nám jasné, že demokratické volby jsou založeny na volné soutěži politických stran, že politikem může být každý, kdo dosáhl určitého věku, nebyl zbaven občanských práv a komu voliči dají ve volbách důvěru. Komisí tedy mohou být pouze všichni voliči, případně i ti, kteří se rozhodli nevolit. Z toho vyplývá, že jenom voliči jsou odpovědní za výsledek voleb, jejich vinou nebo naopak díky nim je zvolen jako jejich reprezentant darebák nebo slušný člověk. "Řidičák" si proto politik obstarává sám svou kampaní a dostane jej od voličů, je-li zvolen. Tak to chodí a testování politiků z dílny pana Čejky by byl jenom prapodivnou cestou vzdalující se demokratickým pravidlům. 

V další části článku uvádí pan Čejka svůj objev vztahující se k mediální scéně: každé informační médium má svého vlastníka a někomu slouží. Nikdo zajisté nepochybuje, že všechna média mají svého vlastníka, to je svatá pravda. Také platí, že někomu slouží. Například novináři, kteří dříve řídili média spadající pod ÚV KSČ, sloužili pochopitelně nejen tomuto orgánu, ale celé KSČ. To bylo transparentní, vedoucí úloha KSČ jak všichni víme, byla dokonce zakotvena v ústavě. Byla to stejná transparentnost, jaká dodnes funguje v Číně, o níž se zmiňuje pan Čejka v odstavci níže. 

Nicméně v civilizovaném světě platí pro novináře jisté zásady, z nichž jedna z nejdůležitějších je zajisté poskytování pravdivých a nezkreslených informací a také ochranná stěna mezi novináři, inzerenty a majiteli médií, zamezující ovlivňování v něčí prospěch. Říká se těm zásadám etický kodex, který v tom civilizovaném světě je dodržován a novinář, který ho hrubě poruší, se tím znemožní. 

Pan Čejka dále bagatelizuje důsledky Babišova střetu zájmu v mediální oblasti s poukazem na skutečnost, že většina našich médií je v rukou oligarchů a tvrdí, že všechna tato média slouží zájmům jejich majitelů, novináři jsou pak pouhými ovládanými loutkami. Vyvolává to dojem, že taková situace je normální a v pořádku, komu se to nelíbí, musí se s tím smířit. Jakoby nevěděl, jakou měrou se média podílejí na vytváření veřejného mínění a do jak velké míry mohou ovlivňovat politické dění. 

Je nutné si uvědomit, že naše dnešní mediální scéna je pokřivená zejména vstupem Babišova holdingu do médií a že tato situace deformuje demokratické prostředí a zároveň ohrožuje fungování právního státu. S tím není možno se smiřovat, proto je zapotřebí usilovat o to, aby voličům bez "řidičáku", tedy neznajících a nerozumějících demokratickým pravidlům, se máme snažit je objasnit  A jedno z těchto pravidel zní, že oligarcha a mediální magnát nemá v politice co pohledávat.