Uprchlíci a Česká republika

Historik a spisovatel L. Navara v rozhovoru s M. Veselovským (DVTV) na téma o uprchlícich se zmínil o zajímavem faktu: po staletí se z českých zemí hlavně prchalo do ciziny, až v posledních dejme tomu dvaceti letech se tento trend

zvrátil v opačný. Česko se stává zemí, z které se neemigruje, ale která emigranty přijímá. To je také jeden z ukazatelů pozitivního vývoje v našich zemích po roce 1989, vývoje směřujícího k západnímu typu demokracie, který je v ještě doznívající nedávné protikorupční hysterii často dehonestován zejména těmi, kteří se podílejí na současné oligarchizaci a buranizaci naší společnosti, což se právem jeví opět jako návrat k východním autokratickým režimům.

Přijímání uprchlíků je tedy něco nového, co donedávna naše společnost akceptovala bez zvláštní pozornosti, možná i proto, že měla o tom málo informací. Podle ČSÚ počet cizinců s trvalým pobytem v ČR v roce 1993 byl 31 000, v roce 2013 pak 237 000. Dalších 46 000 cizinců mělo v roce 1993 dlouhodobý pobyt nad 90 dnů a 203 000 v roce 2013. Z toho vyplývá, že počet cizinců s trvalým pobytem se od vzniku republiky do r. 2013 zvýšil o 206 000 a o 157 000 s pobytem delším než tři měsíce, dohromady tedy o 363 000 lidí. Roční průměrný nárůst cizinců s trvalým pobytem činil tedy 10 300 lidí, s pobytem delším než 90 dnů 7850 lidí, celkem 18 150. Za kriminální činy bylo odsouzeno v roce 1998 1,25 % z celkového počtu cizinců na území ČR, v roce 2012 0,27 %. Nyní srovnejme čísla 10 300, 7 850, celkově 18 150 průměrného ročního nárůstu cizinců za jeden rok s číslem 1 500, k němuž se hodlá zavázat naše vláda vůči EU při současné uprchlické vlně ze zemí severní Afriky a Blízkého východu. Pokusme se uvažovat, zda tento počet může konkurovat onomu ročnímu nárůstu cizinců v republice. Je opravdu nutné hystericky trojčit, jestliže se jedná o 14,56 % z celkového ročního nárůstu trvale žijících a o 8,24 % pobývajících cizinců v zemi, a to za dobu dvakrát  tak dlouhou?

Nahlédl jsem také do tabulky vývoje populace v českých zemích od roku 1918. Nejvyšší počet obyvatel byl v letech 1939 - 1944, tedy v době okupace republiky nacisty (nad 11 mil., nevíce v r. 1940 - 11.160 tis.), nejméně pak v letech 1947 - 1950 (nad 8 mil., neméně v r. 1947 - 8.765 tis.). V roce 2014 měla republika 10.538 tis. obyvatel. Ten poválečný pokles, který začal již v r. 1945, byl ovlivněn zeména vyhnáním 3 milionu Němců z republiky. Dodejme, že se z naší země tehdy nejen utíkalo, ale také v jednom nechvalném období vyhánělo.  Uvažme tedy, zda počet 1 500 uprchlíků, které by měla ČR v prvních dvou letech hromadného exodu z předmětných lokalit přijmout, překročí horní hranici jakéhosi pomyslného demografického limitu.

Je pochopitelné, že dění v severní Africe a na Blízkém východě nahání lidem strach. Strach je ovšem emoce, která je sice životně důležitá, ovšem nesmí přetlačit rozumové úvahy. Platí nepřímá úměra, čím více emocí, tím méně rozumu a naopak. A emoce je zapotřebí ovládat, zvláště v době, kdy se hromadně uvolňují vypjaté vášně. Ty dnes probouzejí nacionalističtí extremisté, jejichž lídrem je Adam Bartoš, známý sestavováním rasistických seznamů nežádoucích osob, ale rovněž hnutí Martina Konvičky s připitomělou značkou IVČRN, trochu vylepšenou jako BPI, neboli Blok proi islámu. Doporučil bych konvičkovcům tu jejich první zkratku vylepšit na NVČRN, skrývající heslo: Nikoho v České republice nechceme. Vždyť když ne islám, logicky ani judaismus, křesťanství, buddhismus a další konfese, nakonec proč ausgerechnet taky ateisty, nikoho v ČR přece nechceme, měli by být důslední.

Je dost obvyklé, že kdokoliv, kdo projeví nesouhlas s výkřiky o tom, jak uprchlíci ohrozí naši kulturu, náš majetek i naše životy, je označen za sluníčkáře či pravdoláskaře, aniž by se hlásil k jakýmkoliv levicovým skupinám. Je to dost jednoduché nálepkování a jejich autoři si neuvědomují, že naši kulturu si uhájíme tehdy, budeme-li její principy prakticky uplatňovat, nebudeme-li přejímat jakoukoliv nesnášenlivost, kterou s úspěchem přenášejí ti, kteří se neoprávněně zaštiťují islámem. Naši bezpečnost má povinnost zabezpečit náš stát, který k tomu má k dispozici dostatek zákonů i dost velký policejní aparát. Stačí jenom po státu vyžadovat, aby svou povinnost plnil a plnění kontrolovat. Myslím, že nikdo nevolá po tom, abychom přijali miliony uprchlíků, to je demagogie. (Nicméně mi nedá, abych v této souvislosti nepřipomněl ty 3 miliony vyhnaných Němců a to byly miliony!). V první fázi šlo především o solidaritu s členskými zeměmi EU, které byly první na ráně v náporu uprchlíků, šlo o pomoc jim a zároveň lidem, ať jsou islámského nebo jakéhokoliv vyznání, kteří se octli v ohrožení života. Taková pomoc je podle křesťanských tradic povinností. Veřejnost by také měla podporovat racionální kroky vedoucí k zastavení přílivu uprchlíků a vyžadovat dlouhodobou strategii, jak se s problematikou vypořádat. Ve světle tohoto řeči na adresu těch, kteří neprotestují proti přijímání uprchlíků, aby si vzali pár muslimů domů, se mi jeví jako hloupé.