Quo vadis, republiko?

"Všechny tyto patologické znaky, naprostá slepota vůči vlastnímu charakteru, autoerotické sebeobdivování a sebeokrašlování, snižování a terorizování bližních..., projekce vlastního stínu, lživé falšování skutečnosti, "dělání dojmu" a snaha imponovat, balamucení a podvádění - to všechno se snoubí v jednom muži..." C.G. Jung

Neuvedu, komu patřila tato charakteristika od jednoho z největších evropských myslitelů 20. století. Neprozradím, koho mi tato charakteristika připomíná dnes.

Jenom se ptám, kam nás to může zavést. Příkladů z historie bychom našli dostatečné množství. Jestliže zlo získává navrch, šíří se jako lavina. Kdo se setká se zlem, zlo jej také zachvátí. Dostáváme se do nebezpečné situace vlády těch, kteří trpí pocity méněcennosti, vlády psychopatů, přičemž hysterie může velmi snadno zachvátit dav. Kde začnou převládat emoce, rozum se vytráci.

V naší zemi probíhá už léta neustálý boj všech proti všem, čímž se snadno naplňuje přísloví: Když se dva perou, třetí se směje. Možná, kdyby se ti dva už více neprali, ten třetí by se mohl přestat smát, protože on se nesměje zdravým smíchem, jeho smích je zlomyslný. Snad stačí si říct, co potřebuje nyní naše republika nejvíce, kde je ohrožena  a v tom se vzájemně podpořit a tu hrozbu odvrátit, protože je to v jejich silách. Takže vážení poslanci ČSSD, ODS, TOP 09, jak to dnes vypadá s naší parlamentní demokracií?