Dnešní prohlášení premiéra Sobotky, v němž místo odvolání ministra financí Babiše z vlády ohlásil svou demisi a tím demisi celé vlády, může se zdát zdánlivě záhadné. Pan Sobotka zřetelně vyjádřil
přesvědčení, že jeho první mistopředseda ve vládě nemá co dělat vzhledem ke skandálním podezřením z daňových a jiných podvodů, což je svatosvatá pravda. Z tohoto důvodu bylo na obzoru zcela jasné a snad kultivované řešení, kdy měl být pan Babiš z vlády vypoklonkován, i když s problémy, které by zajisté s chutí usilovnou a notnou dávkou zlomyslnosti zajistil pan prezident Zeman. Sám pan Babiš by jistě přidal svou trošku do mlýna svými o dost méně kultivovanými mediálními výstupy, dlužno říci, obehranými a dryáčnickými, nicméně náš národ je již uvyklý na etudy přisprostlého kašpara a přijímá kreace obou protagonistů jako novou tradici folklóru posledních let a snad si je i žádá.
Pan premiér si ovšem vybral řešení, které nikdo od něj nečekal, že udělá, i když čekal, že neudělá. Podobně jako Jan Hus neodvolal své kacířské myšlenky, pan Sobotka neodvolal a za nic na světě neodvolá pana Babiše. Podobně jako Jan Hus se odvolal k Nejvyššímu, Bohuslav Sobotka se odvolává k z Božího dopuštění nejvyššímu dlícímu na Hradě. Podobně jako Jan Hus položil za svou pravdu život, Bohuslav Sobotka položí (možná) za svoji pravdu funkci a jako prémii i celou vládu. S němým údivem národ vyslechl ta slova, slova, slova.
V hradní stáji se řehtají koně, v Průhonicích za sebou rychle opakují čápi, čápi... kurva jako.
