Anglická vkusová škola 18. století považovala za největší zlo nevkus. Jsme ovšem v českých luzích a hájích v druhém desetiletí 21. století, v období pronikání buranského manýrismu do vysokých institucionálních sfér.
Slova vkus nebo nevkus nám charakterizují smyslové prožitky, které mohou být považovány jako něco nižšího oproti vyššímu rozumovému poznání. Nositelé buranství v nás vzbuzují zejména city a emoce a mnohem méně přispívají k rozumové činnosti. Snad jenom v tom směru, že existují. Přesto přední představitelé naší buranokracie s námi hrají hru, do níž jsme chtě nechtě vtaženi, sledujeme-li třeba jen z povzdálí našeho prezidenta a jeho spojence prvního místopředsedu vlády.
Oba svorně a neomylně působí na vrozené hnací síly lidské psychiky, kterým říkáme pudy a stejně tak na cítění, které se přetlačuje s myšlením, tedy s rozumem. Projevy prvního z nich jsou dle všeho promyšlené, jejich cílem je na jedné straně imponovat těm, u nichž myšlení není příliš silnou stránkou a rozhodující roli přebírají city, na druhé straně rozvířit negativní city u těch, kteří více přemýšlejí, a proto je zapotřebí jejich myšlení oslabit emocemi, nejlépe je pořádně vytočit. Ten druhý se jeví více jako reagující spontánně, s výrazným citovým zabarvením, což se pozná plynulými přechody s českého jazyka do slovenského a naopak. Přitom si vystačí s překvapivě omezenými a jednoduchými jazykovými prostředky, stále se opakujícími frekventovanými slovy "lež, podvod, podraz, zloděj, krade, nemaká", jež slouží jako ty nejsilnější argumenty.
Je nepochybné, že prezident Zeman v roli provokujícího veřejnost svými buranskými výstupy sklízí jednoznačný úspěch. Média jsou téměř ob den zahlcována jeho eskapádami. Ať pronese jakoukoliv nehoráznost, pitomost nebo nestoudnost, vždy najde spoustu obhájců a vykladačů, přesvědčující veřejnost, že může být na svého prezidenta hrdá a nejspíš se tímto způsobem možná nevědomě snaží změnit vkus lidí, kterým je tento způsob komunikace odpudivý.
U Babiše jakoby stále ještě působila setrvačnost protikorupční revoluce, negativní vnímání vlády Petra Nečase, kdy naše země zdárně překonala nelehké období ekonomické recese a jejíž plody sklízí současná vláda. Zrádná pravice je zaklínadlo, které přes veškeré neplnění slibů, které náš protagonista vypouštěl z úst, je stále účinné, ačkoliv od té doby uběhly téměř tři roky, zatímco neúčinná zůstávají fakta a argumenty, které poukazují na nekalé praktiky i průšvihy oligarchy, mediálního magnáta a zároveň vysoce postaveného politika. Média o nich mlčí.
Jakoby povyk, který způsobují Zemanovy šplechty, tvořil kouřovou clonu Babišovým nekalým činům i skandálům, které se vlastně ani jako skandály nestačí prezentovat, jestliže nejrozšířenější média oněměla. Aby to ticho nebylo tak nápadné, tak ty skandály média zvaná Babišoviny vyrábějí na Babišovy konkurenty a protivníky. A tak můžeme usoudit, že Zeman v této hře hraje roli jakéhosi hlasitého mluvky, která by mu měla zajistit prodloužení jeho funkčního období, zároveň však splácí jakýsi dluh, který musí vrátit svým donátorům z prezidentské kampaně tím, že nás orientuje na východ. Babiš, jakožto mizerný řečník se orientuje poněkud jiným směrem, kde si ovšem počíná velmi akčně a protřele. To jest budování nikoliv státu, nýbrž svého agrofertského impéria parazitováním na dojné krávě zvané Česká republika.
Dívat se na to není pro slabé žaludky. Je zapotřebí poukázat na nevkus těch, kteří se zhlédli a vytrvale podporují dva výtečníky, kteří slouží pouze své nezřízené touze po moci. A nevkus je ostudou nás všech. Snad to někdy pochopí.
