Láska k nouzovému stavu je nezničitelná

Dnes o půlnoci končí nouzový stav, jehož prodloužení ve čtvrtek 11. února sněmovna neschválila. A hned bezprostředně navazuje další nouzový stav, nově vyhlášený, kterým vláda vyhověla žádosti hejtmanů,

kteří předtím vyhověli žádosti vlády, aby o nouzový stav zažádali.

Kolovrátek mele a mele, hejtman jihočeského kraje Kuba jakoby převtělen do Babiše a Havlíčka v jednom vystoupil v Moravcových Otázkách, aby spustil nezadržitelný vodopád slov. Zdálo se mi, jako by mluvil dvojjediný ministr Slibotechna, jako by mluvil samojediný ufňukaný premiér. Je to nakažlivé. Bylo mu ho samotnému líto. Dozvěděli jsme se totiž, že hejtmany nikdo nechválí, jenom haní, a sice za to, že vyhověli jedněm, i za to, že nevyhověli druhým.

Je jasné, že vláda bez nouzového stavu nemůže žít. Babiš nouzový stav chce a chce a Hamáček ho taky chce. Když děti něco chtějí a rodiče se zdráhají jim to dát, zajdou za babičkou nebo dědečkem a dyndají to na nich. Oba jim možná vyhoví, u Homolkových určitě.

A tak vláda zašla za hejtmany a hejtmani jim po nějakém remcání ten nouzák nakonec dovolili. Jenom, děti, musíte slíbit, že si uklidíte ten bordel, který jste nadělaly, jinak máte po legraci. A protože hejtmani podlehli kouzlu těch dvou nezvladatelných fracků, jinak řečeno jich měli již plné zuby, dopadne to nakonec tak, že bordel začne uklízet opět Ústavní soud.