Příspěvek k podivnému 28. říjnu 2016, nebývale oslavovanému i rozhádanému, uraženému i poníženému a v neposlední řadě kratochvilnému.
Podivné oslavy oslavující již neexistující stát s podivným hradním monstrem s podivnou dikcí a s ještě podivnějším výrazivem hlásajícím podivnou pravdu hraničící téměř s jistotou, že se rovná neméně podivné vycucané výpovědi.
Podivný národ s podivným vkusem zvolil si tuto podivnou figuru, chrlící vtipnou kaši po svých příznivcích i nepříznivcích. Vycucané výpovědi pleskají sebou jako kus hovězího tu o tvář, tu o zem, s hlavou na stranu v důstojné pozici rozkydnutého kravského lejna. Ti s podivnými zálibami to hltavě pojídají, jiní s podivným žaludkem se dáví. Takto otráveni vesele se oddávají podivným oslavám neexistujícího státu, radostně křepčící, že zas vykynuly podivné psí kusy nejen hradního kašpárka.
Radostně rozčílení odpůrci ušlechtile hlásají věčné pravdy slovy vzletnými i vzrušenými, zatímco víno, papaláši a zpěv se dělí na zbabělce a hrdiny, aspoň na chvilku. A zatímco takto vesele všichni tito veřejně exhibují ať tak či onak, podivný národ s chutí konzumuje předkládanou veřejnou pastvu.
Pan Herman jako člen vlády schvaluje zákony oklešťující svobodu tohoto podivného národa, jinak by v té vládě neseděl. Má teď plná ústa. Pan Jurečka přihrál svému kolegovi miliardový řepkový kšeft zajisté z humanitárních pohnutek, teď je pln velkolepých státotvorných prohlášení. Pan Gazdík je náhle z kouta oprášenou nevěstou, je prý na prodej.
A co na to Babiš? Řehtá se té opičárně jak kůň!
